Zlatá stezka Českého ráje den 4.

Vstáváme před půl šestou abychom si užili nádherný východ slunce. Přivstat se opravdu vyplatilo. Při krásném pohledu vaříme čaj a snídani, balíme, a po půl sedmé vyrážíme.

Scházíme do obce Vrchy a pokračujeme podél frekventované silnice do Zeleného háje. Před autobusovou zastávkou odbočujeme do lesa, po cestě se jde příjemně. Prudce začne stoupat před Skuhrovem. Procházíme několika vesnicemi. Jsme bez vody, ale na konci Morcinova nám dotáčí vodu hodná paní. Procházíme Košovem a mírně stoupáme k rozhledně Tábor. Máme dnes ale opravdu dobrý čas a na otevření rozhledny čekat nechceme. Přes Kyje míříme k Železnici, po cestě ochutnáváme několik ostružin a blum, které rostou přímo u cesty. V Železnici jsme se chtěli občerstvit, ale otevírají až v 11h, půl hodiny nechceme čekat, tak pokračujeme přes železniční přejezd a pilu k hotelu Prostřední mlýn. Odtud máme cíl téměř na dohled, ještě míjíme několik vojenských veteránů, na silnici je potkáváme taky. Míjíme Zebín.

Pak už docházíme k Valdštejnské lodžii, zbývá nám asi 2km na konec Zlaté stezky. Procházíme pod Lipami. Ještě se zastavíme na Staropramena v pivnici U Šuků. Docházíme na Valdštejnovo náměstí, kde se fotíme u posledního rozcestníku. Poté jdeme na autobusové nádraží, kde čekáme na odvoz domů.

Pokud by jste si chtěli užít všechny památky a krásná místa poblíž Zlaté stezky, doporučuji si putování prodloužit o 1 nebo 2 dny. My jsme museli trochu hnát, abychom stezku během 4 dní prošli. Většinu památek jsme museli vynechat. Stezku jsme si však nesmírně užili i přesto, že některé úseky vedly po silnici. Pokud neradi nocujete pod stanem, určitě není problém najít vhodný hotel, penzion nebo kemp. V okolí stezky je jich opravdu požehnaně. Jsme strašně rádi, že jsme stezku došli. Nohy nás bolí, máme několik puchýřů, ale to je prostě součástí takového výletu. Už plánujeme, co příště. Letos snad stihnu alespoň přechod Jeseníků.

Zlatá stezka Českého ráje den 3.

Noc prospíme jako nemluvňata, ráno ještě o půl hodiny posouvám budík, protože lehce prší. Vstáváme v 7:30, než se sbalíme a najíme, je zase půl deváté. Vycházíme z kempu a přecházíme jez do Dolánek, následuje prudké stoupání po silnici. Až když přejdeme na polní cestu, stoupání je mírnější. Vcházíme do lesa, je zde moc krásná pěšinka, tu naruší až frekventovaná silnice vedoucí z Turnova na Malou skálu, po té jdeme naštěstí pouze asi 200 metrů. Pokračujeme po méně frekventované silnici lehce do kopce. V lese nás čeká stoupání strmější, ale jsme odměněni pěknou vyhlídkou a prohlídkou Drábovny, pravěkého sídliště.

Pokračujeme lesem a napojujeme se na silnici, která nás zavádí k Frýdštejnu.

Na Frýdštejně se nezdržujeme, protože jsme zde několikrát byli a pokračujeme na Vranov. Prohlídku Vranova velmi doporučuji, zbytky skalního hradu jsou opravdu zajímavé, dle papírového průvodce se po hradě pěkně orientujeme. Výhledy jsou opět skvostné.

Zastavujeme se na Malé skále na pizze, Pizzerie je přímo u stezky a pizza byla vynikající. Překračujeme přes most a jdeme po druhé straně Jizery. Prudce stoupáme k rozcestníku Pánovo pole, kopec nám dal pěkně zabrat. V Besedicích se občerstvujeme a pokračujeme po silnici přes Koberovy. Následuje další stoupání přes Hamštejn. Dále pokračujeme po hřebeni na Kozákov, po obou stranách máme pěkné výhledy. Na Kozákov nás čeká převýšení přes 150 metrů, to už se dá. Na Kozákově potkáváme chlápky, kteří provozují tandemový paragliding. Dostávám slevu, a tak si užívám Českého ráje i z ptačí perspektivy. :)

Z Kozákova jdeme ještě nějaké 3km a nacházíme moc pěkný spot pro tarp s výhledem na východ.

Večeříme na lavičce s pěkným výhledem, usínáme snad ještě před devátou. Jsme po výstupech pěkně unavení. ušli jsme nějakých 26km.

Zlatá stezka Českého ráje den 2.

Přes noc nás přepadla invaze slimáků. Vyhodil jsem jich z pod tarpu asi 15, jinak byla noc klidná a spalo se celkem dobře. Ráno vycházíme až kolem půl deváté. Vracíme se zpět na naši červenou stezku a procházíme mezi skálami, míjíme Podsemínský mlýn a Nebákov, rybníky na koupání moc nevypadají. Za Nebákovem prudce stoupáme a napojujeme se na silnici, z které již vidíme krásné Trosky. Pod Troskami se občerstvujeme, obzvláště nám chutná višňové pivo od Rohozce. Necháváme krosny u restaurace před vstupem a užíváme si krásných výhledů do krajin, jen kdyby tu nebylo tolik lidí.

Dle radaru má pršet, a tak se vydáváme zpět na cestu. Cesta příjemně utíká a u rybníku Vidlák jsme co by dup. :) Následuje však monotónní úsek. Ještě před deštěm přicházíme na Hrubou skálu, kde v kiosku asi hodinu odpočíváme a obědváme. Směrem na Valdštejn vycházíme ještě za deště, jdeme však lesem, a tak netaháme ani pláštěnky. Po cestě se ještě kocháme na vyhlídce na Kapelu.

Přes Valdštejn pokračujeme na skalní vyhlídku Hlavatice, je zde pěkný výhled. Turnov je opravdu na dosah.

V Turnově kupuji druhé tričko a vydáváme se do kempu Zrcadlová koza. Stavíme tarp, večeříme a užíváme si sprchu. V kiosku hrajeme karty a pijeme pár piv. Okolo 22h po cca 24km usínáme. :)

Zlatá stezka Českého ráje den 1.

Začnu několika málo větami o Zlaté stezce Českého ráje. Stezka vede stále po červené turistické značce. Některé zdroje uvádějí, že trasa začíná v Mladé Boleslavi, pak je stezka dlouhá cca 120km. V knize o stezce se však dočtete, že začíná v Mnichově Hradišti a měří cca 100km. Český ráj oficiálně začíná až v Mnichově Hradišti, proto z něj vycházíme.

Ráno využíváme možnosti odvozu z Vrchlabí do Mnichova Hradiště, protože taťka denně dojíždí do  MB do práce. Cestou zjišťuji, že jsem si vzal pouze jedno tričko. Čekáme tedy na otevření místního Lidlu. Tričko jsem nevybral, ale kupujeme alespoň čerstvé pečivo. Začátek stezky vedl mokrými poli, jsme tedy rádi, že jsme vzali boty s goráčem. Na zříceninu Valečov dorazíme půl hodiny před otevírací dobou, rozhodujeme se tedy pouze pro malou svačinku a pokračujeme dále směrem k Drábským světničkám. Zastavujeme se na Klamorně, naši první opravdu nádherné vyhlídce.

Pokračujeme na Drábské světničky, kde si užíváme dalších pěkných výhledu. :) v jednu chvíli máme problém s našimi krosnami projít, ale podařilo se. Pokračujeme Studeným průchodem a opět jsme rádi za volbu obuvy, protože jdeme bahnem. Na Krásné vyhlídce odpočíváme a vychutnáváme Plzeň a malinovku. Pokračujeme na Starou Hradu, je zde tak úžasný výhled, že si dáváme krátkou pauzu.

Pokračujeme do Příhraz a občerstvujeme se, U kaštanů se zastavil čas tak před 30 lety, ale pivko mají dobré. Následuje relativně prudké stoupání a dostáváme se do krajiny jak z pohádky Lotrando a Zubejda. V Srbsku odpočíváme. Následuje poněkud nudný úsek po silnici, ale cca 2km před Kostí jdeme opět pěšinou, občas je pěkně pískovitá. Na Kosti jsme s Tinkou již oba byli, tak jen projdeme, chvíli odpočíváme a pokračujeme do Libošovic. Stezka je plná cyklistů, často je stezka promáčená, a tak to mají cyklisté o něco těžší. Naposledy se občerstvujeme, asi 2km za Libošovicemi stavíme tarp a vaříme. Ušli jsme asi 25km, v tom vedru to není tak špatné. :)

Microadventures

Nedávno jsem při googlování objevil stránku s článkem o microadventures. Článek mě zavedl na originální stránku http://www.alastairhumphreys.com/, kde je seznámení s microadventures. Co to vlastně microadventure je? Microadventures vyhovují nejvíce lidem, kteří nemají dostatek prostředků, času, mají závazky, a nemohou si tak dovolit několika týdenní či měsíční cestování. Microadvanture můžete klidně podniknout během pracovního týdne, kdy se po práci sbalíte, vyrazíte do přírody, přespíte někde pod stanem nebo pod širákem, ráno se vrátíte domů a můžete jít s přehledem do práce.


Já jsem své první microadventure podnikl v pátek 30. března. Na výše uvedené webové stránce jsem se inspiroval a sepsal jsem si několik bodů, které bych chtěl letos stihnout. Velmi mě zaujala série microadvantures, kdy 4x v roce spíte na tom stejném místě, a to na jarní rovnodennost, letní slunovrat, podzimní rovnodennost a zimní slunovrat.


Vyrazil jsem tedy jen několik kilometrů od domu na malý kopec s pěkným výhledem na východ slunce. Postavil jsem tarp a při čtení knihy Divočina jsem se kochal tichem kolem sebe. K večeři padla vepřovka ohřátá na plynovém vařiči. Chvíli jsem si ještě četl při světle z čelovky a ulehl jsem. Trvá asi hodinku než zaberu a během noci se ještě několikrát zimou budím. Problém byl hlavně ve spacáku, ve kterém je hodně volného prostoru, karimatka izolovala teplo od země dobře. Na podzim si budu muset pořídit solidnější spacák. Ráno se probouzím před východem slunce. Připravím si čaj a teplou polévku. Ppřitom pozoruji tu nádheru vycházejícího slunce. Pobalil jsem si své saky paky a vyrazil domů.

Druhé microadventure jsem podnikl s kamarádem Standou, vyrazili jsme z Vrchlabí přes městský park na Strážné, kde jsme si dopřáli pivko a oběd. V mapě jsme si naplánovali trasu. Došli jsme na Krásně pláně, odtud jsme chtěli pokračovat směr Nová Klínová bouda. Podcenili jsme však obuv. Bylo zde ještě opravdu hodně sněhu a tak měníme plán. Chceme dojít na Přední Labskou a přespat někde pod Beneckem. Sníh nás neminul ani touto cestou, několik kilometrů jsme šli po běžkařské trase. Až jsme se divili, že jsme nějakého lyžaře nepotkali. Navíc jsme si spletli cestu a zjistili jsme, že se stáčíme zpět ke Strážnému. Změna plánu, chceme tedy přespat nad Strážném na Herlíkovickém Žalý. Nepodařilo se nám najít vhodné místo a nakonec se rozhodujeme, že se vrátíme zpět k Vrchlabí za Strážné pod chatu Styl. Zde již nacházíme pěkný a rovný plácek pro tarp a ohniště. Sušíme boty, které byly po cestě sněhem úplně durch. Povečeříme vepřovku a usínáme pod širákem. Ve spacáku se kroutím zimou jako posledně, ale za ten pohled na nebe plné hvězd to stojí. Ráno se probouzíme a Standa přísahá, že v noci slyšel Divočáky. Jsem celkem rád, že jsem tento okamžik noci prospal. Rozděláváme znovu oheň, balíme tarp, snídáme polévku se zbytky vepřovky a topinky. Domů to máme nějakých 5km, což je oproti cca 20km ze včera příjemná změna.

Na tomto výletě jsme si nejvíce užili hor bez dav turistů, kteří se v letní sezoně do hor nahrnou. Máme v plánu spoustu výletů, na které se už moc těšíme.

Krkonošská Tour the Beer

Je státní svátek a toho musíme využít. Vyrážíme tedy s taťkou autobusem z Vrchlabí na Špindlerovku. Úplně přesný plán trasy nemáme, chceme se jen stavit na Labské boudě a dojít do Vrchlabí.


Vystupujeme z úplně narvaného cyklobusu, ze Špindlerova mlýna nahoru na Špindlerovku nás muselo jet snad 100, do autobusu už by se další člověk jen těžko vešel... Vybíráme si směr na Petrovu boudu, kde je nám již jasné, že si výhledů tentokrát moc neužijeme. Jdeme vlastně v mracích. Do toho nepříjemně fouká. Z toho plyne ponaučení, že to chce mít s sebou příště alespoň šátek přes uši. Taťka chce dojít na Martinovku, ale již na Petrově boudě špatně odbočíme, možná je to i díky obrovské stavbě. Petrova bouda totiž několik let zpět úplně shořela. Dorazíme k Moravské boudě, kde vlastně začíná naše neplánovaná Tour the Beer. Dopřáváme si Kocoura 10° z Varnsdorfu.


Na mapě zjišťujeme, že máme pouze dvě varianty, jak vyrazit k Martinovce. Můžeme se vrátit k Petrově boudě, ale mnohem víc nás láka pěšinka, která společně s modrou turistickou značkou vede až k Martinovce. Chvíli jsme si připadali jako v divočině, pěšinka nás vede rašeliništěm, a je to opravdu velká zábavná změna oproti kamenným stezkám v Krkonoších.


Na Martinovce si dopřáváme Krakonoše z Trutnova a polévku. Kdo bude mít opravdu velkou žízeň, může si objednat pivko do tupláku. Obsluhuje nás velmi příjemný číšník. Před sebou máme stoupání a kamennou cestu k Labské boudě. Špatné počasí má přeci jen výhodu, protože potkáváme málo lidí.

Na Labské boudě si nemůžeme dát nic jiného, než Paroháče, kterého vaří na Luční boudě. Je to nejvýše položený pivovar v ČR. Musím konstatovat, že to s personálem na Labské moc nevychytali, na to, že byl státní svátek. Dlouho neleníme a vyrážíme se zahřát směrem na Vrbatovu boudu, míjíme Pančavský vodopád a pomník Bohumila Hanče.




Na Vrbatovce je vidět sotva na 20 metrů. Vcházíme do zrekonstruované boudy. Objednávám dvě pivka. Slečna za barem se neptá a přináší dvě piva v půllitrech Konrád za 100Kč. Až když pivo vypijeme, podle ceny zjišťujeme, že nám slečna načepovala Budvar. No nic, točí to i vedle na Labské, tak to tady musíme mít taky... Pokračujeme dolů směr Horní Mísečky.

Dole nás čeká smutné zjištění, "chalupa" na rozcestí běžeckých tratí má zavřeno, a tak pokračujeme po běžecké trati na Rovinka. Cestou nás míjí několik lidí na koloběžce, celkem jim závidíme, protože je to skoro celou dobu až na Rovinka z kopce. Cesta je navíc opravdu monotónní. Záchrana na nás čeká až v hospůdce  U piráta, je jím opět Krakonoš.


Za nějakých 10 minut chůze si objednáváme Primátora. Vycházíme k naši poslední zastávce. Hned za chalupou se vydáváme doleva a míříme k Herlíkovicím. Před sjezdovkami se stáčíme dolů a míjíme Vrchlabské vodojemy. Dorážíme na parkoviště, chvíli jdeme po asfaltce, přecházíme na druhou stranu Labe a už si můžeme vychutnávat pivo Hendrych přímo v pivovaru.


Suma sumárum jsme ušli nějakých 27km. Bohužel jsme si neužili panorámat, ale absence davů turistů nám zážitek bohatě vynahradily.

Dvoudenní "přechod" Krkonoš z Harrachova do Vrchlabí

Vydávám se na první dvoudenní pochod po Krkonoších. Mám špatnou fyzičku a tak si nedávám moc velké cíle. Budu pochodovat necelých 40km ve dvou dnech. Váha mého batohu se vyšplhala na nějakých 12,5kg, včetně vody a jídla. Později ještě připevňuji na batoh hole, takže se dostanu zhruba na nějakých 13kg.
    
Plán trasy: Harrachov -> Mumlavský vodopád -> Krakonošova snídaně -> Vosecká bouda -> Szrenica -> Tvarožník -> Violík -> nad Sněžné jámy -> Labská bouda -> Vrbatova bouda -> Horní Mísečky -> Harrachova skála -> Černá skála -> Šeřín -> Rovinka -> Žalý -> Kněžice -> Vrchlabí.

Z Harrachova vycházím kolem 9:00, na Mumlavský vodopád je to několik set metrů. Chvíli se kochám, ale přicházející lidé mě rychle ženou dále. Cestou na Krakonošovu snídani míjím obří Mumlavské hrnce. To se jen tak nevidí. Mám štěstí, pán obsluhující bufet na Krakonošově snídani otevírá dříve, a tak si dopřávám mé oblíbené pivo Krakonoš 11°.

Sedím asi 20 minut a vydávám se do kopce k Vosecké boudě. Počasí mi opravdu hodně přeje, tak se asi hodinku kochám nádherným výhledem. Dopřávám si zelňačku a Rohozce.

a

Stoupám výše až za hranice Polska na Szrenicu, úzkou cestu mi znepříjemňují mnohdy bezohlední Poláci, kteří jdou opačným směrem než já. Míjím davy lidí, a tak rychle vyfotím výhled a vracím se zpět směrem k Tvarožníku.

Na hřebenech potkávám opravdu hodně lidí, a tak se snažím k Sněžným jámám přes Tvarožník dostat co nejrychleji. Na Tvarožníku se ale musím na chvíli zastavit pro ten nádherný pohled do Polska. Míjím Violík.

Nad sněžnými jámami je hromada lidí, tak zase jen pár fotek a valím dolů po žluté na Labskou boudu.

Na Labské vystojím frontu a následně v horku na terase vychutnávám Budvara.

Původně jsem chtěl dojít k Prameni Labe, ale davy mě odradili. Chtěl jsem si ustlat někde mezi Labskou a Vrbatovkou, ale je teprve kolem 15:00, tak jdu dál.

Na Vrbatovce si užívám výhledů, protože pak už budu převážně jen klesat dolů. Dávám Konráda.

Sestupuji na Horní Mísečky. Blbec jsem si zapomněl doplnit vodu, a tak doufám, že budou mít na rozcestí otevřeno. Mám smůlu, nějakých 600ml vody mi musí i s vařením vystačit až do rána.

Mám ještě čas, tak pokračuji. Sejdu kousek z cesty na výhled z Harrachovy skály. Stojí za to, je famózní. Potkávám chlápka s batohem o objemu 65+10l. No, to už je pěkné monstrum. Daří se mi dojít na Černou skálu a dále na Šeřín. Už je to jen nějakých 1,5km na Rovinka a tak si dávám dnešní cíl tam. Doufám taky, že se třeba podaří doplnit vodu.

Na Rovinka dorážím po 20:00. Chata je již zavřená, tak musím šetřit s vodou. Nebudu zde spát sám, je tu ještě parta asi osmi lidí. Vařím čočku s česnekem, chilli papričkou, parmezánem a olivovým olejem. Docela se to dá i jíst. Stelu si pod širákem. Vlhký spacák stojí za to, nebe bylo úžasné, tolik hvězd vytvářelo každou chvíli jakoby jiné obrazce. Spím jako miminko.

Ráno vstávám před sedmou. Dávám si musli na slano, které jsem si doma připravil, ale moc mi nechutná. Nastartuji se tedy sójovým sukem. Balím a před půl osmou vyrážím dál. K Žalý se dost stoupá. Ani se nezastavuji na rozhledně, stejně by asi byla zavřená a ke všemu jsem na ni byl nedávno. Míjím i Kněžice, Kapličku svaté Anny a asi za 2h z Rovinek dorážím do Vrchlabí.

Sečteno podtrženo, s fyzičkou na tom nejsem ani tak zle, jak jsem si myslel. Vidím, že z váhy batohu mohu příště ještě ubrat a naopak brát více vody do rezervy. Už se moc těším na další túru. :)